Apocalyptica

Na této sranda akci si jich všiml chlapík od malinkého labelu Zen Garden Records a nabídl jim vydání alba. To sice zní hezky, ale mělo to pár háčků. Tedy jeden velký háček.

Apocalyptica  - změna nástrojů

Kdo vlastně stanovil, že rock a metal se musí hrát výhradně na kytary, baskytary a bicí? To si zřejmě řekli v roce 1993 čtyři studenti helsinské Sibelius Academy - Eicca Toppinen, Max Lilja, Paavo Lotjonen a Antero Manninen.

Kromě skladeb klasických vážněhudebních autorů si pro zábavu začali na violoncellech přehrávat vypalovačky od oblíbených metalových kapel a protože v tomto směru neměli žádná omezení třeba i od profesorů na škole, naplánovali si na jeden večer koncert do Teatro Heavy Metal Clubu, kde chtěli zcela nezávazně a jednorázově předvést pár skladeb od Metallicy.

První nabídka pro vydání desky

Na této sranda akci si jich všiml chlapík od malinkého labelu Zen Garden Records a nabídl jim vydání alba. To sice zní hezky, ale mělo to pár háčků. Tedy jeden velký háček. Nedostávalo se peněz, aby si kvartet mohl zajistit nahrávání ve studiu v nějakém normálním čase. Navíc celá akce byla spojena s tím rizikem, že se o desku nebude žádný zájem a kluci nechtěli přerušit své studium na akademii.

A tak se celou dobu vyčkávalo, až ve studiu nebude nahrávat někdo jiný a až budou mít všichni čas. Někdy se tedy točilo o půlnoci, jindy zase velice brzo ráno. Tímto způsobem vznikla nahrávka Apocalyptica Plays Metallica By Four Cellos (1996). Jak už název napovídá, všech osm písní pochází z dílny legendárních thrashových velikánů.

Zásadní obrat v Apocalyptice

O nahrávce se dozvěděla firma Mercury, která zastupuje samotnou Metallicu, a nabídla Finům pomoc při distribuci. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Desky se celosvětově prodalo přes milión kusů a celá záležitost už přestala být pouhým blbnutím při studiu vážné hudby. Nadšení fanoušci a samozřejmě i firma po čtveřici s violoncelly lačnili a ti byli nuceni dát hlavy dohromady, aby se na další desce neopakovali.

A zvládli to dokonale. Nejdříve vyloučili možnost, že by opět udělali desku postavenou výhradně na skladbách Metallicy a i když jejich tvorba stále převažuje, předělali ještě Panteru, Faith No More, Sepulturu a Eicca Toppinen dodal své vlastí tři skladby, což znamenalo v tvorbě Apocalypticy zásadní obrat.

Změna je život

Před třetí deskou se událo pár změn. Antera Manninena vystřídal Perttu Kivilaakso a především z klubů se Apocalyptica začala stěhovat do větších prostor. Vše vyvrcholilo vydáním desky Cult (2000), která z nich udělala hvězdy první velikosti.

Tentokrát už album obsahovalo pouze vlastní kompozice, pouze v závěru se objevily obligátní cover verze Metallicy a naprosto brutální verze Hall of the Mountain King od Edvarda Griega, která jakoby dokumentovala, jak blízko má vážná hudba k metalu a naopak. Ke všemu se Apocalyptica rozhodla podpořit violloncela perkusemi a pánové začali používat na své nástroje kytarové efekty.

Celosvětový ohlas

Cult zaznamenalo celosvětový ohlas a o rok později vychází jeho rozšířená verze, kde se poprvé objevují i vokály, konkrétně od Sandry Nasic z tehdy populárních Guano Apes. Ale to neznamená, že si kapela bere oddechový čas a začíná vydávat speciální edice a výběrovky.

Naopak v roce 2002 je tu čtvrtá deska Reflections (už ale jenom ve třech bez Maxe Lilji) a to už je opravdu klasický metalový nášup. Kytarové krabičky a podladěné struny ženou Apocalypticu někam do thrash metalových vod a když k tomu připočteme klasické bicí, těžko někdy rozeznat, že do vašich uší rubou violloncela.

Nekompromisní přístup těchto Finů vedl sice k tomu, že je dramaturgové především českých rozhlasových a televizních stanic začali ignorovat, ale na druhou stranu tím svou tvorbu obohatili a neustrnuli na místě.

Povýšení hudby na vyšší level

Ještě před deseti lety by mnozí kroutili hlavami, kdybyste jim řekli, že tři finské violoncellisty bude poslouchat celý svět. Apocalyptica však dokázala dotáhnout svůj záměr dokonce a když ji mnozí prorokovali, že v případě dalšího alba už nebudou mít kam uhnout, opět se jim v minulém roce podařilo posunout hranice své tvorby na svém zatím posledním albu, které se jmenuje stejně jako skupina.

Na něm především opět zapracovali na zvuku, který je v současnosti už tak kompaktní a celistvý, že by se mnohé kytarové kapely mohly leccos naučit a přibrali k sobě bubeníka Miko Sirréna.

Jestli jste neviděli ještě koncert Apocalypticy, o hodně jste přišli, protože pánové se svými nástroji po scéně doslova poletují a na přistavené stoličky usednou jen vzácně, přičemž naprosto precizně zvládají své instrumentální party.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id8842 (vitejdoma.cz/zabava#8579)


Přidat komentář